UpWord English

Průvodce dětským jazykovým labyrintem

Motivace, potřeba a očekávání od výuky cizího jazyka u dětí

 Za své děti děláme mnoho rozhodnutí a tím do značné míry formujeme jejich budoucí vývoj a zaměření jejich vzdělání. Často jsou to hodně náročná rozhodnutí. Jedno z těchto náročnějších rozhodnutí je kdy a v jaké formě začít děti vystavovat cizím jazykům.
  Každý jsme jiný a každý si musíme vyšlapat tu správnou vlastní cestu k cizímu jazyku. U dětí tomu není jinak. Jako rodiče jim s těmi prvními krůčky musíme pomoci. Ale jak? Co je důležité zvážit? Následující řádky a definice klíčových slov si kladou za cíl vám pomoci se zorientovat v tomto „dětském jazykovém labyrintu“.
 


K k čemu je cizí jazyk vlastně dobrý?

V Česku žijeme v relativně monokulturní a monolingvní společnosti. Generace „Husákových dětí“ to měla trochu jednodušší – pravidelně jsme se setkávali se slovenštinou a tak jsme si již jako děti uvědomovali, že existuje i jiný jazyk než ten, který doma používáme a slýchali jsme ho v nejrůznějších situacích – nejen v rádiu a v televizi, ale i na ulici. I když se v dnešní době relativně hodně setkáváme s angličtinou, děti tato slova do češtiny přejatá z angličtiny často nevnímají jako slova „cizí“, ale jako slova česká – např. email, sms, internet, atd. Jsou to pro ně slova česká (stačí se svých dětí zeptat, jestli je slovo „email“ anglické nebo české).
Proč by se tedy děti měly začít učit další jazyk, když oprávněně se vstupem do školy začínají pociťovat, že konečně obstojně ovládají svůj rodný jazyk? Odpověď je relativně jednoduchá – musíme je ke studiu cizího jazyka motivovat a pomoci jim najít potřebu si cizí jazyk podmanit a zároveň správně nastavit očekávání rodičů i vyučujících.
 


Motivace

V první řadě je potřeba zvážit, co by mohlo být tou hlavní motivací dítěte ke studiu cizího jazyka. Informace „ona se Ti angličtina bude v budoucnu velmi hodit“ je pro prvňáčka, nebo dokonce předškoláka, abstraktní, nehmatatelná a řeší časově velmi vzdálené situace. Pokud se tedy jako rodiče rozhodnete, že své dítko chcete cizímu jazyku začít vystavovat cíleněji, je důležité u něj vytvořit nějakou aktuální potřebu, která ho bude ke studiu motivovat a kterou bude možné uspokojit v relativně krátkém čase.
 


Potřeba

Co může být tou aktuální krátkodobou potřebou? Doporučuji začít hledání u koníčků a zálib vaší ratolesti. Hraje vaše dítko rádo počítačové hry? Pokud ano, tak si stačí k němu přisednout, koukat mu přes rameno jak hraje hru, která obsahuje anglické instrukce. Jak dítko hraje, průběžně se ho ptejte, co jaký nápis znamená a co se stane, když na něj klikne. (pozn. Pokud se postavíte do role „učedníka“ a dítě do role „toho chytřejšího“, neznám dítě, které by zahodilo příležitost „učit rodiče“.) Po chvíli, kdy dítko zvládne ty nejjednodušší úrovně hry, „propracuje“ se k anglickým výrazům, které již nezná. Nejprve zkuste společnými silami najít odpověď (zalistovat ve slovníku, využít slovník on-line) a následně využijte této situace pro vytvoření konkrétní potřeby u dítěte ke studiu angličtiny. „Chtěl bys tuto hru hrát na té nejvyšší úrovni? Co k tomu potřebuješ? Znát více slovíček?...“

Tímto způsobem vašemu dítku šetrně ukážete, že existuje něco, co se může naučit a co bude moci v blízké budoucnosti okamžitě využít pro své potřeby. Potřebou a následně silnou motivací pro děti není tedy „abstraktní budoucno“, ale současnost a co nejbližší využití naučených slovíček a slovních obratů v praxi, ideálně v rámci vlastního koníčka nebo záliby (sport – např. informace o zahraničních fotbalových či hokejových hráčích, písničky, internet, kontakty s cizinci, oblíbené kreslené seriály namluvené jen v angličtině, komiksy, atd.).

Tyto potřeby jsou však krátkodobé a je tedy nutné je postupně „aktualizovat“ – stanovovat nové, v krátké době dosažitelné cíle. V uspokojování jazykových potřeb dítěte však není možné jen spoléhat na školní výuku, je nutné pomoci dětem doma propojovat to, co se naučily ve škole se světem mimoškolním.
 


Očekávání

Očekávání velmi ovlivňuje naše vnímání výsledku a proto je velmi důležité pečlivě se věnovat jeho nastavení. Od předškolní a ranné školní výuky cizích jazyků bychom v první řadě měli očekávat vytvoření kladného vztahu k cizímu jazyku a podpořit vytvoření potřeby pro učení se jazyka – tj. nevytvořit u dětí dojem, že angličtina je nuda, protože tam jen něco někam doplňují a baví se o věcech, které je nezajímají, atd. Forma hry, písniček, říkanek a výuky spojené s pohybem je zaručený recept, jak děti zaujmout a navnadit je tak k dalšímu studiu.

Co očekávat od začínajícího prvňáčka (i pokud byl angličtině vystaven již ve školce)? Pro odpověď se musíme vrátit o 6 – 7 let nazpátek do doby, kdy vaše dítě přišlo na svět a začalo být vystavováno svému rodnému jazyku. V jakém pořadí si začalo osvojovat jednotlivé jazykové dovednosti? Nejprve si začalo uvědomovat, že zvuky, které vycházejí z úst rodičů úzce souvisejí s pohyby jejich úst – tj. začalo poslouchat. Poté si ke zvukům, začalo přiřazovat význam – tj. začalo rozumět. Následně se začalo odpoutávat od pouhé pasivní znalosti jazyka a začalo přistupovat k aktivní znalosti – začalo „žvatlat“ – tj. procvičovat svá mluvidla a zkoumat, jaký zvuk vychází z jeho úst v různých situacích. Netrvalo dlouho a dítě začalo s vámi komunikovat – ještě ne skrze slova, ale skrze gesta a další neverbální složky. Následovala jednotlivá slova – pomineme-li citoslovce, první význam nesoucí slova byla podstatná jména, přídavná jména a slovesa. Tato jednotlivá slova až po čase děti začaly dávat nejprve do jednoduchých a následně do složitějších vět. Tento proces od nemluvněte k prvnímu slovu trval mezi 1 až 1,5 roky. Co z toho vyplývá pro výuku cizího jazyka?

V žádném případě netvrdím, že můžeme první vyslovená anglická slovíčka od dětí očekávat až za 1 rok výuky angličtiny. Nejdůležitější poučení pro vyučující i pro rodiče je ono očekávání, co jsou děti vystavené cizímu jazyku v určitém věku schopny zvládnout a naučit se. Děti při prvním vystavení cizímu jazyku do sebe vstřebávají velké množství informací – získávají pasivní znalosti jazyka – začínají rozumět. Až s postupem času a získáním sebedůvěry ve schopnost vyslovovat někdy ty „srandovní“ zvuky přicházejí první slova a následně zmiňované věty. Jinými slovy, dítě po dvou měsících výuky nebude konverzovat v plných větách, ale bude rozumět a bude se snažit co nejvíce používat jednotlivá slova, která se naučilo.

Co dodat závěrem?

 
Jak bylo zmíněno na začátku, každý jsme originál a je nespočet situací, které ovlivňují náš proces podmanění si cizího jazyka. Některé děti třeba nechtějí doma s rodiči mluvit vůbec, i když jim ve škole jde angličtina velmi dobře. Proč? Nemají potřebu s rodiči mluvit jinou řečí, než kterou odjakživa mluvily v domácím prostředí. Podobných situací je velká řada. Proto doporučuji komunikovat s vyučujícími a snažit se porozumět procesu, jak se děti učí cizí jazyky.
 

Lucie Eiseltová-Urbančíková, M.Ed.

Autorka a manažerka Jazykového projektu Lingua Ludus


info@lingualudus.com
 
TOPlist